Když se v Anglii rozhodnete upéct velikonoční mazanec, musíte počítat s tím, že...
- neseženete polohrubou mouku (prostě tu není!), a tak koupíte hladkou.
- když se po marném pátrání mezi regály dvou obchodů zeptáte, kde byste našli vanilkový cukr, budete (tentokrát s prodavačem, nejlépe se dvěma) bloudit potřetí a nakonec dostanete jakousi vodičku s vanilkovým aroma, která vanilku neviděla ani z rychlíku (složení: voda, etanol, aroma). Když se ozvete, že to není úplně přesně to, co jste hledali, ochotně se podívají do počítače s výsledkem, že nikdy nic takového neměli ani neviděli.
- podobný postup vás čeká při shánění kvasnic. Místo klasických českých tu mají kvasnice sušené, které si koupíte v plechovce a nabíráte je žličkou.
- v kuchyni vašeho bytu nebudou ani zdaleka všechny nástroje, které potřebujete.
- místo mísy na těsto použijete největší hrnec, co najdete. Tím ovšem spolubydlícímu znemožníte přípravu oběda.
- i když budete mít domácí recept (což zaručuje úspěch a chuť skoro jako od maminky), nebudete mít kuchyňskou váhu (což zaručenému úspěchu na jistotě nepřidá).
- vám nebudou kynout kvasnice. Možná to bude tím, že nevíte, kolik žliček té sypké hmoty nahradí jednu mazlavou kostku.
- když už vám kvasnice vykynou, místo polohrubé mouky dáte hladkou a vypracujete těsto tuhé asi jako na vánočku a počkáte tři čtvrtě hodiny, těsto se ani nepohne.
- i přes to všechno vás chuť na mazanec neopuští!
- v pauze na oběd (spolubydlící si poradil i s malým hrncem) budete přemýšlet, jak alespoň částečně zachránit tu mazlavou betonovou hmotu. Uděláte novou, o to silnější dávku kvasnic, přimícháte ji do těsta a půjdete ven. Když se asi po třech hodinách vrátíte, najdete kuchyň v... původním stavu, jen těsto mezitím mírně nakynulo, což považujete velký úspěch.
- když najdete plech do trouby, který roky nikdo nepoužíval, nepoužijete ho ani vy.
- na peroutku na potření vajíčkem můžete rovnou zapomenout.
- jediná špejle v okolí (tu máte použít na píchnutí do těsta, abyste zjistili, jestli už je upečené) je ta, kterou si ořežete z vrbové větvičky, co zbyla spolubydlícímu po pletení velikonoční pomlázky. Když ji použijete, nic na ní nepoznáte.
Ale výsledek? I tak stojí za to ;-)
P.S.: Víte, co byla poslední řádka receptu?
Klasická ukázka oblíbeného literárního útvaru "Vařím/peču v cizině, kde se všechno dělá jinak", s nastandardní dávkou humoru;)
si skovny :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.