Aj aj ej ej

Tenhle článek bude o škole...

Někdo se mě ptal, jestli tady vůbec něco dělám, když píšu jen o svém volném čase. Jestli náhodou jen nechodím na výlety a nevěnuju se vaření... To mě trochu nakoplo k tomu, napsat pár řádků o tom, co tu dělám přes týden, a kvůli čemu jsem sem jel hlavně – o škole. Hned na úvod vám prozradím pointu. I když tomu název napovídá, stěžovat si ani lamentovat nechci. Ajajejej není vyjádřením mých pocitů ze studia, naštěstí. I když školu to naprosto přesně popisuje.

Jste dostatečně zmatení? Doufám, že jo, a proto přikročím  k vysvětlení. Těch osm písmenek z nadpisu jsou ve skutečnosti písmena čtyři, a skrývá se za nimi název ústavu, kam teď patřím – International Institute of Accelerator Applications. IIAA. [Aj aj ej ej].

Když jsem odjížděl z Česka, vůbec jsem nevěděl, co tu budu dělat. Totiž – na našem ústavu (Ústav fyzikálního inženýrství FSI VUT) se erasmus provozuje trochu jinak, než je běžné. O tom už jsem se zmínil v prvním článku. Na erasmus jedou všichni z ročníku, nedělá se výběrový řízení, domluvíme se mezi sebou, kdo kam pojede. Má to i svoje stinné stránky – všechno se zařizuje pár týdnů před odjezdem. V tom lepším případě.

Podstatnou odlišností od klasickýho erasmu je to, že se jedná spíš o vědeckou stáž než studijní pobyt. To znamená, že nemusíme chodit na přednášky, nemusíme dělat zkoušky.  Hlavní náplní je práce v laboratoři na přijímající univerzitě. A ta může být různorodá - v každé laboratoři se zkoumá něco jiného a podle toho si většina z nás vybrala, kam chce jet.

Jediné, co musíme, je v té laboratoři opravdu něco dělat (na to dohlíží náš místní vedoucí) a pak o dosažených výsledcích napsat závěrečnou zprávu.

(Poznámka bokem: Tady v Huddersfieldu se fyzika ani nevyučuje, jenom zkoumá. Jediní studenti jsou ti, co si tady dělají doktorát. Takže absolvovat tu klasickej erasmus by ani pořádně nešlo:).

To by jako nudný (pardon, nutný) úvod stačilo. Co tu dělám já? Fyzika to zatím není! Mým vedoucím je totiž profesor Jaap van der Berg, který v Manchesteru postavil a provozoval přístroj, kterému se říká MEIS. (Když říkám přístroj, myslím tím takovou záležitost dlouhou přes dvě místnosti:-P Jo, a na světě jich je dohromady asi deset.) V Manchesteru na univerzitě už MEIS nechtěli provozovat, tak se náš milý profesor přestěhoval i s přístrojem do Huddersfieldu. A teď skládáme MEIS zase dohromady, aby se mohlo pokračovat v experimentech.

Zní to jednoduše, ale je třeba poznamenat, že to stěhování a znovuzapojování probíhá už asi půl roku a ještě nějakou dobu potrvá. Tak doufám, že to stihnem složit, než odjedu, a že se dočkám i nějakých fyzikálních experimentů. Zatím si tady totiž připadám jak při práci v dílně – vrtáme, šroubujeme, pilujeme, hledáme netěsnosti a tak dále a tak podobně. Tomu odpovídá i moje rozšiřující se slovní zásoba – třeba už vím, jak se řekne imbusák:) Dál jsme přičichli i k elektrikařině – pájíme, zapojujeme drátky, připravujem bezpečný ovládání přístrojů, co budou na vysokým napětí. Fyzikální stránku věci zachraňuje to, že si čtem knížky o tom, na jakým principu ten přístroj funguje a co to bude dělat, až to bude hotový. A není to úplně špatný, skládat to šroubek po šroubku, člověk si u toho uvědomí spoustu věcí a souvislostí, který by mu jinak unikly. Jen zatím nevím, jak budu psát závěrečnou zprávu o tom, že jsem šrouboval příruby a propojoval drátky...

Nicméně kolektiv a atmosféra v laboratoři jsou dobré, mám milý spolupracovníky – dělá nás to dohromady pět (tři místní a  já se spolužákem). A musím říct, že manchesterský přízvuk je úplně jiná angličtina, než se učí ve škole:). Když se ale baví s náma, snaží se mluvit hezky.

Trochu mě mrzí to, že tady není víc studentů, se kterýma bych spolupracoval. S doktorandama se potkáváme, občas zajdeme společně na oběd nebo večeři, ale není to nějakej intenzivní kontakt, který by mě nutil celý den mluvit a zapojovat se. Ale i to se zlepšuje – třeba dneska jsem jel s jedním doktorandem na seminář do Manchesteru, tak jsem celej den konverzoval. Jen doufám, že jsem od něho nechytil jihokorejskej přízvuk;) Celkově je to na univerzitě hodně mezinárodní – jen mezi doktorandama na IIAA máme Afričana, holku z Rumunska,  Jihokorejce, a můj profesor je původem z Holandska.

Tím pro dnešek končím. Už víte, co tu dělám, když jsem ve škole. A jestli jsem vás nezahltil, můžete se podívat do fotoalba UK III na to, jak to všechno, o čem jsem tu psal, vypadá...

P.S.: Teď jsem si vzpomněl - na jednu přednášku tu přece jen chodím;) Znáte někdo software, který se jmenuje R?

P.P.S.: Podobnost názvu s jistým slováckým výrazovým prostředkem je čistě náhodná.